Pokud by se vás někdo zeptal, co jste dělali loni v srpnu, možná byste si otevřeli kalendář, abyste si osvěžili paměť. Ale pro jiné vzpomínky na minulost (nebo na budoucnost) vyvolávají živé mentální tvary, které jim pomáhají jasně si představit plynutí času. Zhruba 1 % populace si dokáže čas představit jako složité prostorové uspořádání. Je to jev zvaný „kalendářní synestézie“, při kterém lidé „vidí“ živé projevy dnů, týdnů, měsíců, let nebo dokonce desetiletí ve formě tvarů a vzorů. Například si mohou měsíce v roce představovat jako kruh obklopující tělo, přičemž aktuální měsíc je přímo před nimi. Nebo si mohou roky vizualizovat jako přímku, s minulými roky vlevo a budoucími vpravo. Vědci si nejsou jisti, co způsobuje kalendářní synestézii – nebo jakoukoli jinou formu synestézie (jako je „vidění“ barev nebo hudby v mysli). Víme však, že k tomuto stavu dochází, když stimulace jedné smyslové dráhy (např. zraku nebo zvuku) spustí stimulaci jiné (např. vizualizace prostorových obrazů).
Studie provedená neurovědcem V. S. Ramachandranem z roku 2016 analyzovala jednoho konkrétního subjektu, který vnímal kalendáře ve tvaru „V“ napsané písmem Helvetica. Subjekt uvedl, že se kalendář roztahoval nebo smršťoval v závislosti na tom, kde stál, a také byl schopen opakovaně sledovat konzistentní úhly a délky v tomto imaginárním kalendáři pomocí laserového ukazovátka.
Další testovaná osoba ze studie vnímala měsíce v roce jako hula hoop, kde prosinec vždy procházel její hrudí. Při pohledu doleva „směrem“ ke kalendáři si dokázala vybavit jasné vzpomínky, ačkoli měla větší potíže se zapamatováním si těchto detailů, když se dívala „od sebe“ doprava. Tyto testy vedly vědce k závěru , že existuje „jasný a jednoznačný důkaz o pravdivosti a skutečné percepční povaze tohoto jevu“ a že kalendářní synestézie je spojena s částmi mozku zodpovědnými za zpracování vizuálních informací a vybavování si minulosti.
